Ne všechny vztahy mezi rodiči a dětmi mohou fungovat. Stává se, že dítě má ke svým rodičům odpor a to proto, že se daní rodiče nechovají tak, jak by se správní rodiče chovat měli. Někdy je to o tom, že dítě se nechce se svými rodiči ani bavit a to proto, že zde rodiče pro dané dítě nebyli, když je jejich dítě potřebovalo. Mohlo se ale stát, že pokud někde pochopení našli, bylo to u prarodičů. Kolikrát právě proto mají děti mnohem lepší vztahy se svými prarodiči, než se svými rodiči. Děti mohou mít pocit, že zde pro ně prarodiče jsou kdykoliv je to potřeba a nikoliv jako rodiče. Bohužel ne ve všech rodinách je to o tom, že se rodiče dítěti věnují a zahrnují je tím, čím by rodiče své dítě zahrnovat měli.

Může to klidně dojít tak daleko, že pokud má dítě nějaký problém, raději se svěří svým prarodičům nebo svým kamarádům, než svým rodičům. Určitě něco takového není ideální, ale pokud nemáte důvěru daného dítěte, neměli byste počítat s tím, že se někdy něco dozvíte, pokud vám to neřeknou prarodiče, kterým se dané dítě svěřilo.

To, že k vám vaše dítě nemá důvěru, může být například z toho důvodu, že jediné, co děláte je to, že dané dítě neustále poučujete a přitom byste udělali daleko lépe, pokud byste si vyslechli, co dané dítě trápí, co kdo danému dítěti udělal, proč to udělal apod. Nikdo nemá rád, když ho někdo poučuje a to určitě moc dobře víte.

Jestliže chcete, aby vám vaše dítě důvěřovalo a svěřovalo se vám stejně, jako prarodičům, musíte proto něco udělat. Musíte danému dítěti ukázat, že vám na něm záleží. To, že mu něco takového řeknete, kolikrát ale nestačí. Je potřeba to ukázat, aby dané dítě vědělo, že to myslíte vážně. I když to může být těžké, přijdete na to, jak to danému dítěti ukázat. Člověk, který chce něco dokázat, to na konec dokáže.

Vše může dobře dopadnout, pokud se nad sebou a nad vašim přístupem k dítěti zamyslíte.