Jsme nastaveni reagovat na fyzický či verbální útok okamžitě. Jedná se o reakci útok nebo útěk. Krevní systém zaplaví adrenalin, srdce a svaly se připraví k akci, ne k přemýšlení. V té chvíli ani nejsme schopni myslet, myšlenkový proces selhává. Tento program máme v sobě. Nejedná se o naši volbu, nelze mu uniknout.
Vztek či zranění, jakkoliv v tu chvíli pochopitelné, nás ovládnou natolik, že se rozhovor zvrhne v přestřelku. Později si uvědomíme, že jsme to měli říct jinak, ale už je pozdě.

Není lepší mlčet?
Někteří se snaží v konfliktní situaci mlčet, aby se nevyhrotila. Přemáhají se, bojují uvnitř, potlačují negativní emoce i svoje potřeby. Cítí se frustrovaní, ponížení, méněcenní. Nakonec nezvládnou vnitřní přetlak a vybuchnou.

Myslete a komunikujte strategicky
Dobrou zprávou je, že dovednost říkat ta správná slova ve správný čas si lze osvojit. Můžeme dát najevo své opravdové emoce, aniž rozpoutáme sérii útoků.  Je možné se naučit, jak co nejúčinněji vyjádřit stanovisko nebo potřebu, požádat o pomoc, ubránit se slovnímu útoku. Způsob, jak rozumně reagovat ve vypjatých situacích, si lze připravit. Cílem strategického myšlení a mluvení je vyvarovat se spuštění reaktivní odpovědi u sebe nebo druhého a kolotoče dalších reakcí. Problémy a situace je třeba promýšlet. Držte se následujících pravidel.

1. Rozhodněte se předem, čeho chcete dosáhnout, než položíte otázku nebo vyslovíte poznámku.
Ptejte se sami sebe, jaké máte úmysly, co od toho člověka potřebujete právě teď. Zároveň si nepřestaňte uvědomovat v pozadí i toho nejjednoduššího tvrzení dlouhodobý cíl a dlouhodobý zájem.
Chcete, aby manžel po sobě uklízel, ale také si chcete manželství udržet. Pokud budete reagovat dotčeně, vyčítat, kritizovat, tak nejenže ho nepřimějete k uklízení, ale ani manželství vám dlouho nevydrží. Je s podivem, že lidé reagují impulzívně, emocionálně, aniž si uvědomují, jak tím nabourávají vztah, na kterém jim záleží.

2. Řekněte jen to, co v té chvíli potřebujete říct, nic víc.
Držte se tématu, nepřidávejte negativní poznámky, kterými pozitivní nebo neutrální tvrzení popřete.
“Dneska mi bylo s tebou na večírku dobře.” Stačí. Nedodávejte: “Jsem rád, že sis tentokrát nechala od cesty ty svoje obvyklé poznámky.”

3. Nepokládejte otázky, na které neexistuje skutečná odpověď.
Většinou jsou vysloveny kyselým tónem. Například: “Proč jsi nevynesl odpadky?” Jedná se o “falešné” nebo řečnické otázky, které nejsou upřímným pokusem o získání faktických informací. Dávají průchod emocím, skrývají negativní sdělení, nespokojenost, maskovanou kritiku, útok.

4. Nevyčítejte, nekritizujte, neobviňujte, neponižujte.
Jedná se o toxické formy chování. Někdo může namítnout, jak druhému tedy sdělit, že se chová špatně a zraňuje nás. Rozhodně ne formou výčitek a kritiky. Tím jen vyvoláte odpor a sebeobranu, komunikaci úplně zablokujete.
Sdělte jasně, pozitivně a srozumitelně, co se vám nelíbí, co chcete změnit. “Vadí mi, že chodíš z práce denně pozdě. Pojďme si o tom promluvit.”
Neříkejte: “Vidíš jen svou práci, na rodinu kašleš.”

5. Naučte se rozhovor včas ukončit, pokud se vyhrotí.
Dohodněte se, že každá strana může kdykoliv požádat o ukončení rozhovoru. Mnozí namítají, že takhle nic nevyřeší, když je druhý může umlčet. Zkušenosti však ukazují, že toto pravidlo pomáhá oběma stranám. Zjistí, že mohou v klidu komunikovat i o nepříjemných tématech, aniž dojde k nekontrolovatelné slovní přestřelce. V ukončeném rozhovoru lze později pokračovat.